JD Simo & Luther Dickinson

Hudební spojení kytaristů JD Simo a Luthera Dickinsona patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v posledních letech urodilo na poli amerického blues-rocku a psychedelického roots-rocku. Nejde o klasickou „superskupinu“ se snahou bořit hitparády, ale o hluboce organický projekt dvou nanejvýš respektovaných kytarových mistrů, kteří sdílejí lásku k syrovému zvuku a improvizaci.

Luther Dickinson je členem slavných North Mississippi Allstars a bývalý kytarista The Black Crowes. Je brilantním slidekytaristou a empatickým mistrem hill country blues, které na Blues Alive představovali mimo jiné T-Model Ford, RL Boyce nebo Kent Burnside. Styl Lithera Dickinsona je hluboce zakořeněn v jižanské tradici. JD Simo je oproti tomu rodák z Chicaga, který se usadil v Nashvillu. Je známý svou neuvěřitelnou technickou zdatností a schopností propojit acid-rock 60. let s chicagským blues.

Jádrem jejich spolupráce je album s názvem Do the Rump!, které vyšlo na podzim roku 2024. Název odkazuje na slavnou píseň klasika hill country blues Juniora Kimbrougha, kterou mimochodem měli v repertoáru i slavní The Black Keys. Tento název jasně definuje směr, kterým se duo vydalo.

Projev dua na albu je záměrně syrový. Deska byla nahrána prakticky naživo v Dickinsonově studiu Zebra Ranch v Mississippi. Nenajdete tu žádné složité studiové triky – jen dva zesilovače „vytavené“ na maximum, bicí a čistou energii. Stylově nabízí směs hypnotického blues, funku a psychedelie. Skladby jsou často postaveny na jediném riffu, který hudebníci rozvíjejí v dlouhých improvizacích. To, co dělá tento projekt výjimečným, a co také oceňují recenzenti jejich koncertů, je telepatické propojení obou kytaristů. Zatímco v mnoha kytarových projektech se hráči snaží jeden druhého „překřičet“, JD a Luther spolu vedou dialog prostřednictvím svých vintage nástrojů a aparatur.

V době, kdy je už i mnoho bluesových nahrávek sterilních a digitálně upravených, přinášejí JD Simo a Luther Dickinson zpět pocit nebezpečí a nepředvídatelnosti. Jejich hudba zní, jako by vznikala v zakouřeném klubu v roce 1971, což vůbec nevylučuje moderní drive.