Janiva Magness

Příběh americké zpěvačky a autorky Janivy Magness vypadá, jako by vypadl z hodně syrové bluesové písně. Narodila se v Detroitu, městě prosyceném zvukem Motownu a syrovým blues, ale její dětství bylo poznamenáno tragédií, která by většinu lidí zlomila. Ještě před dosažením dospělosti přišla o oba rodiče, kteří spáchali sebevraždu, a následně prošla řadou pěstounských domovů. Jako sedmnáctiletá se ocitla na ulici, otěhotněla a byla nucena dát svou dceru k adopci. Tyto rány osudu vytvořily emocionální podhoubí pro její budoucí tvorbu – Janiva Magness totiž zpívá o bolesti jako o prožité realitě.

Zlom v jejím životě nastal na koncertě bluesové legendy Otise Rushe v Minneapolis. Janiva, tehdy ještě nezletilá, se do klubu vplížila tajně a zážitek z Rushova vystoupení popisuje jako duchovní probuzení. Intenzita, s jakou Otis hrál – „jako by na tom závisel jeho život“ – v ní zažehla poznání, že blues je i pro ni cestou, jak transformovat vlastní utrpení do něčeho smysluplného.

Její hudební začátky byly postupné. Nejdříve pracovala v nahrávacím studiu jako inženýrka a příležitostně zpívala doprovodné vokály (mj. i slavnému RL Burnsideovi). Profesionální dráhu odstartovala v Arizoně, kde založila kapelu The Mojomatics, se kterou se rychle stala lokální hvězdou. Skutečný průlom však přišel po jejím přesunu do Los Angeles v polovině 80. let. Zároveň po několika nezávislých albech podepsala smlouvu s prestižním chicagským labelem Alligator Records, což ji katapultovalo mezi světovou bluesovou špičku.

Dlouhou dobu byla vnímána především jako fenomenální interpretka cizích písní. Vše se změnilo s albem Stronger for It (2012) a následně deskou Original (2014). Na těchto nahrávkách se Janiva poprvé naplno představila jako autorka a začala psát texty, které bez obalu reflektovaly její minulost. Spolupráce s producentem Davem Darlingem jí pomohla definovat moderní zvuk, který v sobě mísí tradiční blues s prvky rocku a soulu, ale vždy s důrazem na její mohutný hlas s rozsahem dvou a půl oktávy.

Své životní trauma definitivně zpracovala v memoárech Weeds Like Us (2019). Kniha se stala základem pro její další hudební směřování, zejména pro album Hard to Kill (2022). Tato deska je oslavou přežití a obsahuje i velmi osobní píseň Pearl, která je otevřeným dopisem dceři, s níž se Janiva po letech znovu shledala. V roce 2025 pak vydala album Back For Me, na kterém spolupracovala s hvězdami jako Joe Bonamassa nebo Sue Foley. Za svou dráhu posbírala sedm Blues Music Awards a byla také nominována na cenu Grammy.