Watermelon Slim

Může se to zdát neuvěřitelné, ale tenhle člověk, v jehož otřískané sedmdesátnické tváři se zračí dost divoký život hrdiny kerouakovských románů, si mohl klidně dnes užívat klidu knihoven a vědeckých pracoven – vzděláním je totiž magistrem historie Oklahomské státní univerzity. Jenže to by na světě nesměla být muzika a on by k ní nesměl mít sklony.

Už v devíti stál na pódiu jako perkusista, o rok později se začal učit na foukací harmoniku a ještě o pár let později objevil kytaru. Na tu se začal pořádně učit jako voják v nešťastné vietnamské válce, která jednou provždy poznamenala jeho antimilitaristické názory, které hodně od plic vtělil do svého prvního alba Merry Airbrakes vydaného roku 1973. Tehdy byl jeho bluesovým učitelem fenomenální slidekytarista Mississippi Fred McDowell, jemuž sedával u nohou bok po boku se svou tehdejší blízkou kamarádkou Bonnií Raitt.

Ve Vietnamu se naučil hrát na místní variantu kytary z balzového dřeva, na kterou se hraje vodorovně jako na lap steel kytaru, a místo tradičního válečku na techniku slide používal zapalovač Zippo. Tenhle specifický styl hraní, dnes už s běžnými kytarami, ale vždy naležato, mu zůstal dodnes. Bylo tomu tak i při jamování v rámci letošní International Blues Challenge, kde „námluvy“ mezi ním a týmem BLUES ALIVE začaly. Měl ostatně co nabídnout, tehdy v Memphisu křtil svoje nové, třinácté album Church of the Blues.

William P. Homans III, jak zní jeho pravé jméno, strávil vlastně celý život na cestách. Přesněji řečeno, živil se jako šofér trucků, pak zkoušel farmařit, ale – jak praví legenda – jediný produkt, na kterém neprodělával, byly melouny. Odtud jeho pseudonym Watermelon Slim, který začal používat v roce 1980. Po téhle epizodě se opět vrátil do kabiny náklaďáku, z něhož definitivně vystoupil až v roce 2004, kdy už nestíhal plnit pracovní povinnosti (které mu nejspíš stejně lezly na nervy) a zároveň jezdit se svojí bluesovou kapelou The Workers.

Že to byla dobrá volba, potvrdila hned rok nato nominace na W.C. Handy Award (dnešní Blues Music Award), kterou pak získal ještě mnohokrát a několikrát ji v těch nejprestižnějších kategoriích (Album roku, Kapela roku, Hudebník roku) proměnil ve vítězství. Ve Watermelon Slimovi přijíždí na BLUES ALIVE další z řady opravdových legend. Jeho neuvěřitelný životní příběh, podle kterého by se dal natočit skvělý film, je zárukou, že jeho hudba není nic naučeného z příruček. Naopak – přímo esence autenticity.