The Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman and Magic Dick

Projekt, který žádného bluesového fanouška nenechá chladným. Společně s doprovodnou kapelou (Andy Knight – kytara, Jeff Walker – baskytara, Darren Crome – bicí) se totiž na jednom pódiu sejdou skutečné žijící legendy foukací harmoniky. Harmonikářské „souboje“ patří k oblíbenému koření bluesových festivalů a tady budeme možnost si dosyta užít jeho skutečně špičkové varianty.
Billy Branch (1951) je v tuto chvíli možná vůbec nejvýznamnějším harmonikářem ve stylu chicagského blues. Profesionální muzikantskou kariéru zahájil v první polovině 70. let po boku nikoho menšího než Willieho Dixona, když byl členem jeho kapely Chicago Blues All-Stars. Posléze se postavil na vlastní nohy, když zformoval s Lurriem Bellem (viděli jsme ho na BLUES ALIVE 2009) a s Freddiem Dixonem (syn Willieho D.) kapelu Sons Of The Blues, jež v mnoha personálních obměnách vydržela dodnes. Vedle toho natáčel například s Johnnym Winterem, Koko Taylor nebo Taj Mahalem. Spolu se třemi o generaci staršími harmonikovými hvězdami Juniorem Wellsem, Careym Bellem a Jamesem Cottonem byl v roce 1990 protagonistou jednoho z nejprodávanějších bluesových alb všech dob Harp Attack!.
Magic Dick (vl. jm. Richard Salwitz, 1945) vedle harmoniky ovládá i trubku a saxofon a se všemi těmito nástroji se proslavil především v rámci v USA mimořádně populární kapely J. Geils Band, kterou v roce 1965 spoluzaložil. Na konci 70. let jej prestižní časopis Rolling Stone dokonce označil za „nejlepšího bílého bluesového harmonikáře“. Po rozpadu J. Geils Bandu v 80. letech (který se ovšem od té doby několikrát dal při různých příležitostech dohromady) založil kapelu Bluestime, jež originálně mixovala chicagské blues s jazzem. V posledních letech vystupuje s mnoha různými projekty, několikrát byl (spolu třeba s Buddym Guyem, Irmou Thomas nebo Allenem Toussaintem) součástí turné Legendary Rhythm & Blues Revue.
James Harman (1946) je mimořádně zkušeným muzikantem už od svého raného mládí. Nejenže se naučil na tolik nástrojů, že by mohl zaujmout vlastně kterýkoli post ve standardně obsazené kapele (kromě harmoniky totiž ovládá také klavír, kytaru, varhany i bicí), ale hlavně byl v 70. letech v Kalifornii kapelníkem Icehouse Blues Bandu, který se soustřeďoval na doprovázení známých hudebníků, kteří přijeli do této oblasti bez vlastní kapely. A tak si zahrál například s esy takového kalibru, jako byli Muddy Waters, John Lee Hooker, všichni tři nejslavnější Kingové – Freddie, Albera a B.B. – anebo s Albertem Collinsem. Od 80. let působí na americké bluesové scéně sám za sebe, křižuje svět v čele vlastní kapely a tu a tam vypomůže některým ze svých přátel. Jako třeba kapele ZZ Top na jejích albech Mescalero a La Futura.