Robert Finley

„Vstoupil, jako by šel přímo z bažiny. Měl kožené kalhoty, boty z hadí kůže, velkou country & westernovou přezku na opasku, kožený kovbojský klobouk a tříčtvrteční kožený kabát. Po boku v pouzdře měl skládací slepeckou hůl. V podstatě působil jako dokonale vyfiknutý pro televizní natáčení.“ Takhle nadšeně vypráví jeden z dnes nejvýznamnějších světových hudebních producentů, polovina slavného dua The Black Keys Dan Auerbach, o svém prvním setkání ve studiu se zpěvákem Robertem Finleym.

Ovšem nejen jeho zjev, ale také životní příběh je jak z čítanky. Narodil se před bezmála sedmdesáti lety v Louisianě, sám se učil v dětství na kytaru, zpíval v gospelovém kostelním sboru, a pak si po naprostou většinu života vydělával buskingem na nárožích, až ho v roce 2015 na jednom takovém objevili pracovníci Music Maker Relief Foundation, neziskové organizace pomáhající stárnoucím hudebníkům – ostatně, Finleymu už bylo přes šedesát.

A teprve o rok později debutoval soulově laděným albem Age Don’t Mean a Thing. A právě to okouzlilo jako posluchače Dana Auerbacha, že nelenil, s Finleym se spojil, nejprve jej přizval ke spolupráci na soundtracku ke grafickému románu Murder Ballads, na němž právě pracoval, a následně mu vyprodukoval pro svůj label Easy Eye Records dvě alba: Goin‘ Platinum! a Sharecropper’s Son. Obě Finleyho jasně zařadila do první ligy současné bluesové scény a stylově jej díky nevšednímu Auerbachovu citu propojila se zpěvákovými venkovskými kořeny a nesou výrazné autobiografické prvky.

„Robert je opravdu skvělý člověk a práce s ním je úžasný zážitek,“ říká Auerbach a dodává: „Je právně slepý a vyrostl tvrdě v práci se svou rodinou na farmě. Zpíval v kostele. Sám se naučil hrát na kytaru. Když sloužil v Německu v armádě, byl opravářem vrtulníků a cestoval po Evropě s vojenskou kapelou. Na ulicích zpíval gospel a blues. Je to velmi zručný truhlář. Vychoval rodinu a jeho děti ho milují. A zatímco tohle všechno dělal, vyvinul jeden z nejunikátnějších, nejmocnějších a nejpoetičtějších stylů, jaké jsem kdy slyšel.“ A co o svém hudebním poselství říká samotný Robert Finley? „Jde mi jen o to předat vlastní zkušenost. Nikdy nejste příliš mladí na to, abyste snili. A nikdy nejste příliš staří na to, aby se váš sen stal skutečností.“