Rett Smith

Tenhle chlápek dobře ví, že se píše rok 2025, v jeho hudbě není ani špetka revivalu, a přitom ani na vteřinu nepochybujete, odkud tóny, které hraje na svoji kytaru zkreslenou podle estetiky psychedelického alternativního rocku, vyvěrají.

Jeho profesní životopis, tedy jeho začátek, je ovšem značně bizarní, dá se shrnout do věty: profesionálního závodního lyžaře jsme na Blues Alive ještě neměli. Ještě jako Garrett Wayne Smith, tedy pod svým občanským jménem, soutěžil totiž v první dekádě 21. století na vrcholové úrovni v alpském lyžování. Po nepříjemném zranění však sportovní kariéry zanechal a přestěhoval se do „nepříliš lyžařského“ Los Angeles, kde se začal věnovat hudbě.

Na kytaru jakž takž uměl, ale začal také psát vlastní písničky a už na svém prvním koncertě v životě, a to nikde jinde než v renomovaném klubu House of Blues, hrál komplet vlastní autorský repertoár. Na scéně se velmi rychle etabloval a svoji hudbu, ve které se podle vlastních slov nechává inspirovat bluesmany a countrymany čtyřicátých až šedesátých let, vydal už na pěti albech, to poslední, A Weighted Remorse, vyšlo vloni v září. Světová kritika muziku tohoto texaského rodáka řadí po bok takových jmen jako The Black Keys nebo Nick Cave, a to je těžký kalibr. Vesměs jde ale o interprety, kteří svůj styl postavili na modifikaci černých kořenů a jejich převedení do současnosti. Stejně jako Rett Smith – takže to sedí.