Lil’ Ed & The Blues Imperials

Letos šestašedesátiletý Lil‘ Ed Williams patří k největším aktivním představitelům chicagského blues a vůbec nejlepším slidekytaristům, které tato země kdy nosila. Technice ďábelských jízd po strunách kovovým válečkem se naučil přímo od svého strýce, jímž nebyl nikdo menší než legendární bluesman J. B. Hutto.

V bluesové muzice se obvykle moc nehraje na „kapelovou věrnost“. Pravidlem bývá, že se hvězda coby frontman nechává doprovázet proměnlivými doprovodnými bandy, postavenými často podle modelu „kdo má zrovna čas“. Lil‘ Ed & The Blues Imperials jsou jednou z výjimek potvrzujících toto pravidlo. Od roku 1989 nezměnili sestavu, a proto i v Šumperku je uvidíme v sestavě, kterou dobře známe z téměř všech alb: na doprovodnou kytaru hraje Michael Garrett, na baskytaru James Young a na bicí Kelly Littleton.

Když šéf nejrespektovanějšího chicagského bluesového labelu Alligator hledal po klubech nové tváře pro kompilaci The New Bluebloods, doslechl se také o Lil‘ Edovi. Jeho projevem byl uchvácen a pozval jej na nahrávání. Podle jeho vyprávění se kapela ve studiu chovala jako v klubu, natočila dvě písničky „na první dobrou“ na kompilaci, a protože zbývalo ještě hodně času, natočila rovnou dalších deset skvělých kousků. Na ty okamžitě na místě nabídl Iglauer skupině smlouvu a v roce 1986 jí vydal debutové album Roughhousin‘, jež sklidilo obrovský ohlas. A zbytek už je historie, jak se říká. Následovalo dalších osm alb a hlavně – řada ocenění, kterých se kapele Lil‘ Ed & The Blues Imperials dostalo. A to včetně osmi nominací na Blues Music Awards, z nichž dvě v kategorii Nejlepší kapela roku proměnil Lil‘ Ed se svými parťáky ve vítězství. Jak vidno, muzikantská věrnost se nemůže nevyplatit.