Jonny Lang

Na seznamu kandidátů na hlavní hvězdu BLUES ALIVE byl Jonny Lang pěknou řádku let. Je to možná paradox, protože Langovi je teprve šestatřicet let – a co to je za věk pro bluesmana? A přitom se nám zdá, že je jaksi „s námi“ už dlouhá, předlouhá léta. Ano, vlastně skoro přesně dvě dekády. Je to jednoduché: na nezávislém labelu Jonny debutoval ve čtrnácti coby „zázračné“ bluesrockové dítě a hned druhé album Lie To Me, které vydal v šestnácti, vyšlo u velkého vydavatelského koncernu a dosáhlo platinového prodeje.

Z Langa se stala kytarová hvězda, začal jezdit velká turné, na pódiích stál bok po boku se svými dosavadními idoly z řad bluesových i rockových hvězd, B. B. Kingem počínaje a Aerosmith či Rolling Stones konče. Ruku v ruce s tím šly i průvodní jevy hektického života, alkohol a drogy. Po relativně krátkém čase tyto závislosti vystřídal manželstvím a náboženskou konverzí. Do svého projevu přijal prvky křesťanské hudby a za svoji pátou desku Turn Around získal cenu Grammy v kategorii gospel rocku. To ale rozhodně neobrousilo jeho bluesmanské hrany.

Letos v září vydal Jonny Lang nové album Signs, které ukazuje, že ze svých kořenů nic neztratil, byť není (a v podstatě nikdy nebyl) ortodoxním bluesovým interpretem. Přece jen nejde o černého šoféra náklaďáku z Chicaga, ale o mladého bílého kluka ze Severní Dakoty. Mimochodem státu, který má v kontextu USA v podstatě nulovou bluesovou tradici. Lang do své muziky už od třetího alba Wander This World přijímal vedle blues a rocku i prvky soulu a funky a nebál se – střídmě, tu a tam – ani vysloveně popových poloh. Všechny nahrávky, a pro koncerty to platí dvojnásob, ale vždy kořenil bravurními kytarovými party a i jeho emočně členitý zpěv měl vždy osobitý výraz, daný i hlasovým zabarvením. Už v oněch šestnácti Lang v některých polohách zněl jako životem protřelý bluesman či soulman.

O jeho albu recenzent LN mimo jiné píše: „Album Signs rozhodně nezní na první poslech jako deska kytarového virtuoza, kterým Lang bezesporu je. Rozhodně z nahrávek neční žádná sáhodlouhá kytarová sóla, a když už, jsou ve stopáži i výrazu velmi umírněná. Lang rozhodně svým kytarovým mistrovstvím ´neunavuje´, má je pod kontrolou. Je zřejmé, že se rozhodl oslovit poněkud širší publikum, což je ve většině písní dobrý nápad. V čistě bluesrockových číslech, která zde nechybějí, zase potěší svoje staré fanoušky.“ Koncert Jonnyho Langa je další ze splněných snů nejen dramaturgie BLUES ALIVE, ale věříme, že i řady jeho letitých českých fanoušků.